Tehdy jim Ježíš řekl: "V tuto noc ode mě všichni odpadnete. Je přece psáno: 'Budu bít pastýře a stádo ovcí se rozprchne.' Až ale vstanu z mrtvých, předejdu vás do Galileje."
"I kdyby od tebe všichni odpadli," prohlásil Petr, "já neodpadnu nikdy!"
Ježíš mu odpověděl: "Amen, říkám ti, že ještě dnes v noci, než zakokrhá kohout, mě třikrát zapřeš." Petr se ale dušoval: "I kdybych měl s tebou zemřít, nikdy tě nezapřu!" A podobně mluvili i všichni ostatní učedníci. (Bible, Nový zákon, 26. kapitola)
Petrovo zapření je významný
psychologicky text. Petr coby "skála", na které chce Ježíš postavit budoucnost
své církve, by měl být dokonalým učedníkem. Alespoň mi to očekáváme. Když mu
Ježíš předpovídá okamžik zapřeni, Petr mu nechce věřit.
Je odhodlaný bránit Ježíše
za každou cenu a za jakýchkoliv podmínek. Nechce se mu věřit, že by mohl být
tak zbabělý. A přesto se ta situace stane přesně tak, jak Ježíš řekl.
Petr zatím seděl venku na dvoře. Přistoupila k němu jedna služka a řekla: "Ty jsi byl také s tím Ježíšem z Galileje." On to ale přede všemi zapřel: "Nevím, o čem mluvíš!"
Zamířil k bráně, ale tam ho uviděla jiná a řekla ostatním: "Tenhle byl také s tím Ježíšem z Nazaretu." Petr ho však znovu zapřel. "Toho člověka neznám!" dušoval se. Po malé chvíli ho obklopili kolemstojící a řekli: "Určitě k nim patříš. I tvé nářečí tě prozrazuje!" Tehdy se začal zaklínat a přísahat: "Toho člověka neznám!" A vtom zakokrhal kohout. Petr si vzpomněl na Ježíšova slova: "Než zakokrhá kohout, třikrát mě zapřeš." Vyšel ven a hořce se rozplakal. (Bible, Nový zákon, Matoušovo evangelium 26 kapitola,69-75 verš)
Mezi jednotlivými Petrovými zapřeními
ubíhá určitý čas, takže je zřejmé, že v tu chvíli zapíral Ježíše zcela vědomě a
plánovaně. Jeho odhodlání bránit svého pána bylo pryč.Proč? Proč Petr, na kterém Ježíš staví
budoucnost své církve, není dokonalým učedníkem?
Pro nás přináší text úžasné ulehčení. Vidíme, že
Petr je obyčejný, chybující člověk. A přesto je Ježíšovým učedníkem par
excellence.Co z toho pramení: Nikdo není dokonalý. Ani
učedníci, ani my. Přesto jsme Bohem milovaní a přesto získáváme možnost být
blízko Krista a podílet se na tvorbě Božího království.
Může se nám zdát, že to není fér. Že to je
dokonce tak trochu pokrytectví. Máte utkvělou představu, že v církvi mají
být všichni napůl svatí. Ale ve skutečnosti kdejaký "floutek" může být blízkým
Kristovým spolupracovníkem. My se snažíme, seč můžeme, být těmi
nejdokonalejšími z dokonalých, abychom si zasloužili Boží blízkost. A pak je tu
Petr, který je obyčejný, často nechápavý a natvrdlý a pak se ani neumí zachovat
jako chlap. A to je "skála" - budoucnost církve. Mnoho lidí se takovým způsobem
na křesťany divá. Jako na nefér podnik....Jenže křesťanství nestojí na lidech a jejich
dokonalosti. To by brzo skončilo. Nestojí na lidských zásluhách. Není odvislé
od našich výkonů. Je postavené na BOŽÍ LÁSCE, která jediná je dokonalá, viz
1.Kor 13, 8-13.Když jsme všichni tak nedokonalí, může nás
napadnout, jaký je pak rozdíl mezi křesťany a nekřesťany? Vždyť jsme všichni
stejná pakáž. Jen s tím rozdílem, že křesťan udělá něco špatně, pak odprosí
Boha, ten mu odpustí a jede se dál.Křesťan a nekřesťan - to je jako vztah mezi
sourozenci. Jeden žárlí na druhého, že se pěkně usměje na tátu a všechno mu
projde.
Klíčem všeho, stejně tak jako smyslem a cílem
toho všeho, je láska.Křesťan (Petr) nedělá chyby proto, že by chtěl
být zlý. A říkal si "však on mi to odpustí". Jen si prostě neumí pomoct v dané
chvíli. Je to stejné jako když my se dostaneme do situace, kdy lžeme, víme, že lžeme,
někde v hlavě nám tam bliká červené světýlko, které nám říká, že naše jednání
je špatné, ale nemáme sílu v tu chvíli reagovat jinak. Stejné to bylo s Petrem.
Když ta situace odezní, říkáme si: "měl jsem udělat tohle, měl jsem mu to říct
tak a tak..,"Víte jaký je podstatný rozdíl mezi křesťanem a
nekřesťanem? Nekřesťan neumí přijmout fakt, že ve světě existuje láska, která
je bezpodmínečná, která není závislá na našich chybách. Od rodičů jsme učeni,
že musíme být hodní, pomáhat mamince, pěkně nahlas zdravit a neodmlouvat a
automaticky to pochopíme tak, že tím si ZASLOUŽÍME lásku rodičů. Tzn. když
budeme zlobit, nebudou nás mít rodiče rádi. ale je to kravina. Je to chyba v
matrixu. Správní rodiče milují své dítě nezávisle na tom, co dělá, i když mu to
takhle otevřeně neřeknou. Stejně tak je tomu s Bohem.Bohužel mnoho lidí to neví a zbytečně se tak
připravují o láskyplné vztahy nejen na mezilidské úrovni ale i na té Boží. Náš pozemský
svět nás přímo nutí k tomu, abychom byli výkonní a dokonalí - i když jen
na té přízemní úrovni. Ale my pak stejně z toho pochopíme, že abychom byli
dokonalí, musíme mít určité auto, "in" oblečení, správný makeup a účes, k tomu
musíme v zaměstnání stále zvyšovat výkonnost, abychom byli skutečně "super"...
a věříme, že když to dokážeme, svět nás bude mít rád. Tak přesně tohle je nefér
podnik - pracovat pro svět. Tohle je to pravé pokrytectví, které se nás snaží opít
rohlíkem skrze televizní reklamy a přeplněné výlohy.
Přitom jediné, co
potřebujeme k dokonalému životu je zažít a přijmout bezpodmínečnou lásku.
Ať už na té lidské úrovni nebo na té Boží. Zažít lásku, která je "shovívavá,
laskavá, nezná závist, není chlubivá ani domýšlivá, nejedná nečestně, nehledá
svůj prospěch, nerozčiluje se pro nepochopení ani nevzpomíná na křivdy a není
škodolibá. Jediné, v čem si libuje, je pravda." (Bible, Nový zákon, 1. list Korintským, 13. kapitola)
