Ukrajinská vlajka vlaje

Ukrajinská vlajka vlaje na mnohých budovách v naší zemi, vkládáme ji na své účty na sociálních sítích, zdobíme si jí své oblečení a občas také díky tomu narážíme na nepochopení některých lidí, kteří se domnívají, že přes všudypřítomnou modro-žlutou jsme úplně zapomněli na své národní barvy. 

Na sociálních sítích jsem dokonce nalezla názor, že to jen my, Češi, jsme takoví blázni, že si ukrajinské vlajky věšíme úplně všude, protože nikde jinde ve světě takové chování nemá obdoby. 

Ukrajinská vlajka ale vlaje po celém světě od Asie až po Ameriku. A má to jednoduché vysvětlení. Vyjadřujeme tím soucit s lidmi, kteří čelí válečné agresi ruské armády. 

Kdo z nás si umí představit, že by si ze dne na den musel zabalit jen to nejnutnější a opustit svůj domov? Kdo z nás si umí představit, že by se bez dalších plánů musel s celou rodinou vydat do cizí země hledat alespoň nějaké klidné útočiště? Kdo z nás si umí představit, že by po návratu z práce nebo ze školy našel svůj domov zničený a neobyvatelný? 

Jsme zvyklí na svůj klidný život, na své jistoty a ano, můžeme při tom všem cítit strach, že o to "své" díky těm "cizím" přijdeme. Především však cítíme soucit, který nám alespoň částečně dovoluje vnímat nepopsatelnou bolest v srdcích těch, kteří k nám přicházejí z válečného území. Soucit je jedna z nejdůležitějších a nejpotřebnějších ctností v lidské kultuře napříč všemi civilizacemi.  

"Dokud soucit člověka neobsáhne vše živé, nenajde člověk mír ani sám v sobě." 

 (Albert Schweitzer)